Odpověď na tuto otázku nalezneme v nálezu Ústavního soudu ze dne 29.9.2020, sp. zn. I. ÚS 825/20. Ústavní soud k této problematice konstatuje, že poškozený v trestním řízení má právo na náhradu nákladů vzniklých přibráním zmocněnce, byť trestní stíhání obviněného bylo podmíněně zastaveno podle § 307 trestního řádu. Nebyly-li náklady vzniklé poškozenému přibráním zmocněnce zahrnuty do škody v pojetí trestního řádu, jejíž úhrada nebo dohoda o její úhradě, případně opatření k její úhradě, je předpokladem podmíněného zastavení trestního stíhání, je třeba náhradu takových nákladů poškozenému přiznat analogicky podle § 154 a § 155 odst. 4 trestního řádu.

Ústavní soud se tak vypořádal s názorem civilních soudů, podle kterých je možné rozhodnout o povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů poškozeného podle § 154 a § 155 odst. 4 trestního řádu pouze v případě, je-li ve věci rozhodnuto pravomocným rozsudkem. Avšak vzhledem ke skutečnosti, že projednávaná trestní kauza byla ukončena tzv. odklonem ve formě podmíněného zastavení trestního stíhání, tedy nikoliv pravomocným rozsudkem, nelze poškozenému přiznat náhradu nákladů. S tímto názorem civilních soudů se však Ústavní soud neztotožnil a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výše specifikovaném nálezu.