Lze zamítnout žádost o propuštění od výkonu zbytku trestu bez odůvodnění?

Touto otázkou se zabýval Ústavní soud, který 4. února 2021 zveřejnil pod sp. zn. III. ÚS 2912/20 svůj nález, podle kterého zákonem stanovená možnost neodůvodnit soudní rozhodnutí o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku za současného vyhoštění podle § 327 odst. 1 písm. b) trestního řádu musí být z pohledu práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vykládána restriktivně. Možnost neodůvodnit dané rozhodnutí lze podle Ústavního soudu využít v případech, kdy je žadateli vyhovováno, vznáší-li žadatel irelevantní argumenty nebo je-li jeho podání opakované či neodůvodněné. V takových případech je dostačující, když usnesení soudu odůvodnění neobsahuje, popř. odkáže-li soud jen na předchozí zamítavé usnesení, ve kterém se s námitkami žadatele vypořádal. Pokud však žadatel vznáší relevantní argumenty odůvodňující upuštění od výkonu zbytku trestu za současného vyhoštění, soud se s nimi musí (byť stručně) vypořádat a žadateli odůvodnění svého rozhodnutí sdělit.

V rámci svého rozhodnutí v posuzované věci Ústavní soud mimo jiné uzavřel, že pokud dané rozhodnutí neobsahovalo odůvodnění, pak takové rozhodnutí nenaplňuje požadavky na transparentnost a kontrolovatelnost soudních rozhodnutí, a naopak poskytuje prostor libovůli v soudním rozhodování.